Pro komplexní návrh sanace vlkého zdiva je jedním ze základních podkladů provedení průzkumu stavby.

Průzkum staveb dle ČSN P 73 0610 obsahuje:

• Posouzeni technickeho stavu konstrukcí objektu z hlediska mechanické odolnosti a stability stavby nebo těch jejich částí, na kterých se provádí sanace
• Průzkum podzemnlho a nadzemniho zdiva z hlediska zavlhčení a druhů resp. množství solí
• Chemickou analýzu případné podzemní vody, vyskytující se v kontaktu se stavbou
• Posouzeni inženýrskogeologických a hydrogeologických poměrů objektu v jeho blízkem okolí a posouzení základových poměrů stavby ve vztahu k uvažovanému sanačnímu zásahu.

Součástí vlhkostního průzkumu staveb může být i případné měření relativní vlhkosti vzduchu v místnostech a prostorách objektu a měření povrchové teploty podzemních a nadzemních zdí.

Vlhkost zdiva

Vzorky pro vyhodnocení stávajícího zavlhčení se zpravidla odebírají v několika výškových úrovních z hloubky cca 10 - 15 cm, popř. větší, a to v místech typických pro vlhkostní namáhání a v plochách vizuálně zatížených zvýšeným zavlhčením. Pro objektivní vyhodnocení je optimální zkoumat vzorky stejných materiálů ( zdící materiál, malta ap. ).

V běžné praxi existuje několik způsobů, jak měřit zavlhčení stavebních materiálů.

Gravimetrická metoda
Za nejpřesnější a nejobjektivnější je považována metoda gravimetrická. Spočívá v tom, že se v měřeném místě odebere vzorek z příslušné hloubky, jenž je následně v laboratoři zvážen, vysušen a poté opět zvážen. Rozdíl představuje hmotnost vody, která byla ve vzorku obsažena. Výhodou této metody je i to, že současně získáme materiál k dalším zkouškám ( salinita, maximální nasákavost apod. ).

Metoda karbidu vápníku
Relativně přesnou je i metoda karbidu vápníku. Je založena na reakci karbidu s vodou za vzniku acetylénu. I když je poměrně snadné provést měření přímo na stavbě, vyžaduje tato metoda speciální technologické vybavení ( tlakovou nádobu s manometrem, váhy ).

Mezi nepřímé způsoby měření vlhkosti bez nutnosti fyzického odběru vzorků patří metody elektrické.

Odporové měření
Funkce odporových přístrojů je založena na schopnosti vodního roztoku změnit se na elektrolyt, čímž se mění elektrická vodivost materiálu. Tyto vlhkoměry jsou však poměrně nespolehlivé, značně závislé na okolní teplotě a obsahu solí.

Kapacitní vlhkoměry
Kapacitní vlhkoměry využívají jevu, kdy voda ovlivňuje elektrickou permitivitu zkoumaného materiálu. Vliv teploty a solí na funkci kapacitního vlhkoměru není tak výrazný. Jejich dosah je však relativně malý.

Mikrovlnné vlhkoměry
Mikrovlnné vlhkoměry umožňují měřit zavlhčení i větších hloubkách a využívají schopnost vody tlumit elektromagnetické vlnění

Dle ČSN P 73 0610 je pro stanovení objektivních výsledků nutná kalibrace elektrických měřících přístrojů na dané podmínky a konkrétní stavební materiály

 Klasifikace úrovně zavlhčení

Nutno poznamenat, že tato metodika je optimalizována pro cihelné zdivo a ne zcela nezohledňuje specifika jiných materiálů s odlišnými vlastnostmi (kámen, pískovec, opuka, beton atd.) Dále ne zcela řeší budoucí využívání sanovaných prostor. Jiné požadavky jsou kladeny na kanceláře, byty, archivy a jiné na sklady, chodby, sklepy atd. Literatura uvádí, že například v případě obytných prostor lze zavlhčení na úrovni 4% hm. považovat za zvýšené a od 6%hm. za vysoké.

Salinita zdiva

Odběr vzorků pro stanovení typu a úrovně zasolení lze odebírat v různých hloubkách, ale upřednostňuje se průzkum vzorků zdící malty z ložných a styčných spár a z hloubky do 20 mm pod lícem zdiva. Celkový stupeň zasolení se podle zjištěných hodnot hodnotí jako nízký, střední a vysoký Přitom je rozhodující nejvyšší hodnota iontů solí a to bez ohledu zda se jedná o chloridy, dusičnany nebo sírany.

Klasifikace stupně zasolení dle WTA 2 - 09 -04

Klasifikace stupeně zasolení dle dle ČSN P 73 610